Dneska už je technika snad skoro všude kolem nás. Stačí se rozhlédnout a vidíme nějakou i doma, i venku. Je jí spousta, je různorodá a i náš vztah k ní se hodně liší. To podle toho, jestli nám víc pomáhá nebo vadí a škodí. Taková totiž technika je – někdy nám jenom slouží a máme z ní radost, ale někdy nás taky obtěžuje, třeba hlukem, zplodinami a tak, a to je potom něco docela jiného. Ale každá technika je tu k tomu, aby nám plnila něco, co od ní očekáváme, a proto je někdy víc a někdy míň vítaná. Kdyby jí nebylo, něco by nám chybělo. A my přece nechceme, aby nám něco scházelo.
Technika nám třeba pomáhá něco vyrábět. A kvůli tomu jí musíme mít, jinak by se to nevyrobilo a nám by se potom hůř žilo. Pak nám technika třeba umožňuje nebo usnadňuje cestování v podobě dopravních prostředků. A zase je tím prospěšná, bez toho bychom se nikdy daleko nedostali a museli se spokojit s životem v blízkém okolí svého bydliště, ze kterého by se nebylo jak vzdálit. A technika nám pomáhá zvládat třeba i domácí práce. Ty by se sice většinou zvládly i bez ní, ale je přece jenom pohodlnější luxovat než zametat nebo mixovat než rozmačkávat a krájet.
A s technikou se taky většina lidí daleko líp pobaví než bez ní. Televize, rádio, počítač, playstation, všelijaké přehrávače, domácí kina a taková technika jsou zdroje daleko lepší zábavy než dívání se z okna, posedávání u táboráku nebo tlachání se sousedy.
Takže je technika něco, co je lidem potřeba. Bez ní se nedá být, bez ní by nestál lidský život za moc. Taky bychom ho nějak prožili, kdyby technika nebyla, ale za moc by to nestálo. A jde teda jenom o to, aby se to s tou technikou zase moc nepřehnalo. Kdyby totiž byla naše společnost přetechnizovaná, mohl by vztah lidí k technice nahradit mezilidská vztahy. A kdyby se lidi navzájem nepotřebovali a dávali před sebou přednost technice, neprospělo by to nikomu.