Vzpomínám si, jak můj bratr dostat narozeninám svůj první nový mobilní telefon. Bratrovi bylo dvanáct let a mně bylo v té době asi deset let. Možná deset a půl let a ani vám nemusím říkat, jak jsem svému bratrovi velice záviděla, že má mobilní telefon. Já jsem ho chtěla taky teď už jsem si ho přála v osmi a taky v devíti letech a taky k desátým narozeninám. Jenomže bohužel se mi to ani jednou nepodařilo, což mě mrzelo. Moje máma říkala, že je na mobilní telefon takhle pro děti ještě velice brzy. Máma řekla, že mobilní telefon dostanu taky ke dvanáctým narozeninám, stejně jako můj bratr.

Mobil je velmi praktický.

Jenomže to mám čekat ještě dva roky? Vůbec se mi nechtělo čekat, až mi bude dvanáct let. Takže jsem řekla mámě, že mám v prasátku našetřené nějaké peníze, za které bych si chtěla koupit mobilní telefon. Moje máma se na mě tak zajímavě podívala a zeptala se mě, jestli to myslím vážně.

O mobil se starám dobře.

A jestli tam mám vážím tolik peněz, aby mi zbyly na nějaký obyčejný chytrý mobilní telefon. Abych se vám přiznala, tak tohle jsem ani já sama nevěděla. Sice jsem věděla, že ta pokladnička je aktuální asi čtyři roky, takže jsem si řekla, že nějaké peníze by tam určitě mohly být. Myslela jsem si, že nějaké tisíce určitě. Proto jsem prasátko rozbila a začala jsem počítat peníze. Napočítala jsem osm tisíc korun, takže je logické, že tolik tisíc korun na nějaký kvalitní mobilní telefon stačí. Moje máma chvíli přemýšlela, ale nakonec řekla, že když to je za moje peníze, tak mi ten mobilní telefon koupí. Dokonce se rozhodla, že mi na půlku mobilního telefonu dá. Ani nevíte, jak jsem byla natěšená a velmi ráda, když moje maminka s tím souhlasila, a ještě mi půlku peněz na mobilní telefon dala. A na konec za všechno dopadlo perfektně, abychom si s bratrem na mobilu hráli mobilní hry. Opravdu nic lepšího se opravdu stát nemohlo. Byla jsem velmi ráda.